V roce 2027 oslaví Rugby Club Slavia Praha sto let existence. Takové výročí přirozeně vybízí k ohlédnutí za lidmi, zápasy a tituly. Stejně silně ale vypráví klubovou historii i místa, na nichž se hrálo. Především dvě: trojský dolíček a dnešní Eden.
Troja nebyla pro ragbisty Slavie obyčejným hřištěm. Klub ji získal do užívání v roce 1949, přičemž první ragbyová utkání se zde hrála už od jara. Na podzim roku 1950 se pak fotbalové branky definitivně proměnily v ragbyová háčka. Vzniklo tak první specializované ragbyové hřiště v tehdejším Československu.
Samotné místo však mělo sportovní minulost už dávno před Slavií. Od roku 1920 zde hrála Olympie Praha VII, později hřiště sloužilo známému fotbalovému klubu SKEP Praha. Slávisté mu ale dali novou identitu — a na více než půl století z něj vytvořili jeden z domovů českého ragby.
V Troji se nehrálo jen o body. Konaly se tu ligové zápasy, mezinárodní turnaje i reprezentační utkání, pravidelně se tu setkávali hráči různých generací a hřiště žilo i po závěrečném hvizdu. Trojský trávník zažil slavné roky slávistického ragby, ale také déšť, bláto, náročné turnaje a péči mnoha dobrovolníků. Právě jejich práce z něj postupně udělala místo, které si bývalí hráči dodnes pamatují spíš jako domov než jako sportoviště.
Povodeň odnesla Slavii do Edenu
Pak přišel srpen 2002. Při povodni zaplavila hřiště voda do výšky až sedmi metrů a zničila prakticky vše, co bylo po desetiletí budováno. Škoda byla vyčíslena na 4,5 milionu korun. Klub se ale nezastavil. Díky pomoci členů, slávistické rodiny, ragbyových klubů doma i v zahraničí a přátel z Barbarians se podařilo během roku 2003 provoz hřiště alespoň provizorně obnovit.
Současně však bylo jasné, že budoucnost bude jinde. V Troji nebylo možné postavit nové trvalé zázemí a nad místem visela také plánovaná dopravní stavba v oblasti Pelc-Tyrolky. Slavia proto začala hledat nový domov v Edenu.
Nebyla to rychlá ani samozřejmá změna. V roce 2003 se uvažovalo o sdílení atletického stadionu, nakonec však klub získal bývalé škvárové tréninkové hřiště fotbalistů mezi pozemním hokejem a velkým fotbalovým stadionem. Následovala jednání, hledání financí, zatravnění plochy i budování zázemí. Na podzim 2004 už se na novém hřišti zelenala tráva, rozsvítily se stožáry osvětlení a vznikla příjezdová cesta. V roce 2005 začala výstavba šaten a sociálního zázemí.
Přechod z Troje do Edenu tak není příběhem ztráty jednoho hřiště a zisku druhého. Je to příběh pokračování. Z Troje si Slavia odnesla tradici, pracovitost a schopnost držet při sobě i ve chvílích, kdy voda smetla téměř vše. Eden se stal novým domovem právě proto, že na těchto hodnotách mohl vyrůst.
Až budeme v roce 2027 slavit století RC Slavia Praha, připomeňme si, že klub netvoří jen datum založení a výsledkové tabulky. Tvoří jej také místa, kde se generace hráčů učily padat, vstávat a hrát za Slavii. Troja zůstává v paměti. Eden píše další kapitoly.
Dílo ničivé povodně v Trojském ďolíčku
