Na hřiště jsme jako trenérský sbor přicházeli s určitými obavami, protože situace v zimní přípravě nebyla vůbec růžová. Sice jsme měli od klubu zajištěny luxusní podmínky pro trénování, ale docházka byla po většinu zimy bídná až žalostná. Po spojení s juniory z RK Petrovice jsme měli velká očekávání, ale místo toho, abychom se začali tréninků zúčastňovat v maximálním počtu cca 23 hráčů, došlo jako obvykle k redukci a nás chodilo na tréninky zase jen 10. O některých hráčích, kteří na podzim pravidelně hráli, jsme celou zimu neslyšeli. K tomu ke všemu se ještě zranil Kuba Suchomel z RKP a ani náš kapitán Čenda Polívka nebyl po podzimním zranění v nejlepším stavu.
Přípravné zápasy odehrané se Spartou v zimě nám navíc ukazovaly, že i v plné sestavě máme co dělat, abychom s nimi udrželi krok.
Abych to moc neprotahoval, díky realizačnímu týmu U16 a ochotě několika kadetů nám pomoci, jsme se nakonec sešli v počtu 16 kusů, čímž nám spadl první kámen ze srdce. Naše sestava v útoku byla i tak velmi improvizovaná a neodpovídala tomu, jak jsme ji celou zimu plánovali a připravovali.
Proto nás velmi mile překvapilo, že jsme od začátku zápasu měli míč většinu času pod naší kontrolou, hráli jsme fázi za fází, překonávali čáru zisku a posouvali se přes celé hřiště k brankovišti soupeře. Občas jsme míč ztratili, sparťanští borci nám velice pěknými odkopy balon stěhovali zpátky, ale z chvíli jsme byli zase zpět.
První (a zároveň jedinou) naši pětku v tomto poločase zajistil svým neopakovatelným stylem Tomáš Nedbal. Při neseném míči na 5 metrech od brankoviště atakoval 4 protihráče a když proti nim neuspěl, tak si v následující fázi vybral dalších 5 protihráčů, které tím pravděpodobně natolik pobavil, že ho zapomněli složit a on nikým neatakován položil naše první jarní body. Nakonec jedno pořekadlo říká, že když to nejde silou, musí to jít ještě větší…
Do konce prvního poločasu se již nic moc nepřihodilo, jen bych ještě zmínil naší obranu, která celkem dobře vybíhala a skládala, povedlo se nám i několikrát soupeři míč v „rucku“ ukrást. A také žlutou kartu pro Tomáše Nedbala, kterého jsme před zápasem opakovaně varovali a dopadlo to jako vždycky.
Našimi slabinami naopak bylo příliš mnoho trestných kopů za postavení mimo hru (offside) a problémy nám dělaly soupeřovy průniky, kdy útoková spojka shazovala míč na dovnitř naběhlého hráče, který nám obranu řádně větral.
Do druhé půle pravděpodobně došlo na sparťanské straně k důrazné promluvě do duše a situace na hřišti se dost změnila. Soupeřovi borci začali být agresivnější a u nás to začalo vypadat, že nám trochu dochází energie. Najednou jsme přestali soupeře skládat před sebou a nechávali jeho přecházet čáru zisku a dostávali se pod tlak. Naštěstí, když už to začínalo vypadat bledě, dokázali jsme soupeře přece jen zatlačit do jeho brankoviště a po akci celého útoku položil naší další pětku Matyáš Popelka.
Sparta odpověděla ještě větším tlakem a byť jsme několik minut odolávali, tak nakonec nás po brutálním tlaku dokázala dotlačit až do našeho brankoviště a položit první pětku i s následně proměněnou poměrně komplikovanou konverzí.
Potom se na hřišti strhlo peklo, sparťané do nás bušili, zamkli nás v naší 22m obrané zóně a nedávali nám nadechnout. Naštěstí pro nás jim to nevydrželo až do konce, naše obrana odolala a po dalším turnoveru a následně zahrané akci jsme se dostali před soupeřovo brankoviště a v poslední vteřině položil třetí pětku Viktor Jakubů. Pak už vypukly oslavy.
Chtěl bych ještě poděkovat našim třem posilám z U16, konkrétně Aleši Vítovi, Tadeášovi Rohlíčkovi a Ondrovi Hejdukovi, že nás nenechali, jak se říká „ve štychu“ a naopak nám pomohli hlavně neúnavnou obranou získat první jarní vítezství.
Nakonec bych zmínil až nadlidský výkon naší útokové spojky a kopáče Davida Rogie. Ač si jako správný kopáč nejprve zapomněl doma kopátko a já jsem mu po předchozích výkonech naprosto nevěřil, dokázal s půjčeným nářadím, byť poněkud neortodoxně, proměnit všechny tři konverze i z dosti nemožných úhlů a já jen doufám, že to nebylo naposledy.
Všem ostatním nejmenovaný hráčům bych poděkoval za super kolektivní výkon a naše první soutěžní vítězství je doma.
Vladimír Miřácký
